Archeopark v německém Bärnau

   Chtěli byste si zkusit žít jako ve středověku? Pokud ano, máte jedinečnou šanci navštívit jako my, žáci 7. C a 7.D., archeopark v Bärnau.

   V areálu byly postaveny kopie středověkých domů a jiných staveb. Stavby byly provedeny způsobem typickým pro středověk. Nenajdete v nich téměř žádné hřeby nebo jiný kovový stavební materiál, protože železo bylo tehdy drahé. Vše je spojeno dřevěnými klíny. Všechny stavby zde staví dobrovolníci, jezdí sem i řemeslníci z Čech, kteří zdarma probouzí vesnici k životu.

   V době naší návštěvy zde probíhala akce Oblékání ve středověku. Proto jsme v areálu potkávali dospělé i děti v typickém středověkém oblečení. Vesnice tak byla obydlená, živá. Celý víkend v domcích žily rodiny, rodiče vařili v kotlíku kaše nebo jiná středověká jídla, rozdělávali oheň v ohništích a všichni spali na postelích se slamníky. Tito středověcí nadšenci si všechno oblečení i boty ušili sami. Jejich děti si hrály se středověkými hračkami, kluci měli u pasu malou středověkou sekerku a k tomu malý štít. Celý víkend se děti obešly bez mobilů, hrály si spolu a žily postaru.

   Domy jsme si mohli nejen prohlédnout, ale na cokoli sáhnout, lehnout si do postele. Něco takového běžně nenajdete. Skanzeny jsou památka a můžete je obdivovat jen zdálky. Kromě středověkých domů jsme navštívili obětiště, kostel, hospodu i strážní hrádek typu Motte. Děti si mohly zkusit i přilby a drátěnou košili, aby viděly, že život ve středověku nebyl žádná procházka růžovou zahradou. Všechno totiž bylo pekelně těžké. Zpátky na polici jsme košili dávali dva.

    Na závěr programu se děti rozdělily do dvou skupin. Jedna se učila střílet z luku a házet oštěpem do slaměných terčů. Nutno podotknout, že střílely z dobového luku a házely dobovým oštěpem. Jídlo by si ulovily asi jen dvě děti, jedině ty se totiž do terče trefily.

   Druhá skupina se pokoušela rozdělat oheň pomocí křesadla a kamene. Většině se dařilo vykřesat pár jisker, otázkou je, zda by dokázaly také zapálit troud nebo suchý mech. Pak si na dřevěných prutech opékaly chlebové těsto. Pokud jim z klacku nespadlo do ohně, mohly si pokrm namazat máslem, které vyrobily třesením syrovátky ve sklenici.

  Na otázku, zda by chtěly v této době žít, odpověděla jedna dívka: „ Asi ano, ale jen na víkendy.“

                                                                                                             Romana Morgensternová